TVÁŘÍ V TVÁŘ - Petra Wölflová

Do našeho novéhoho pořadu Realiťák roku TVÁŘÍ V TVÁŘ přijala jako první naše pozvání Petra Wölflová z realitní kanceláře REALDOMUS.

Petra Wölflová jednatelka realitní kanceláře REALDOMUS působí na realitním trhu od roku 2010. Vede tým realitních makléřů a sama také obchoduje. Specializuje se na prodej rezidenčních nemovitostí v Jihočeském kraji a v Praze. Stala se absolutní vítězkou projektu Realiťák roku 2020. V soutěži, které se účastnilo přes 1000 makléřů z celé České republiky, se hodnotily nejen hlasy veřejnosti, ale i odborné znalosti. Její pracovní motto je: "Činy řeknou víc než slova."

Podcast:

Další díly můžete sledovat ZDE.


Kompletní přepis rozhovoru pořadu Realiťák roku TVÁŘÍ V TVÁŘ s Petrou Wölflovou, který moderovala Monika Lukášová, ředitelka projektu Realiťák roku:

Petra je absolutní vítězkou třetího ročníku projektu Realiťák roku a zároveň vítězkou za Jihočeský kraj. To vůbec není málo, Petro. To je velký úspěch. Ale pojďme se na začátek vrátit zpátky do minulosti a mě by zajímalo, jaký byly vaše začátky, vlastně kde to začalo, jak jste přišla k tomu, že jste se stala realitní makléřkou, snila jste o tom, šla jste studovat, že budete realitní makléřkou, nebo to byla nějaká náhoda, nebo to má nějaký zajímavý příběh? Řekněte mi.

Já teda v první řadě moc děkuji za pozvání, jsem moc ráda, že tady můžu být mezi prvními hosty. K tomu, jak jsem začínala v realitách. Je to úplně klasický příběh ženy po mateřské dovolené, kdy vlastně už tu předchozí firmu, kterou jsem vlastnila, jsme prodali a já jsem se vlastně po tý zkušenosti určitě chtěla dál věnovat obchodu. Mě obchod jako takový vždycky bavil. A přemýšlela jsem, do jakýho oboru se vrhnout, tam v podstatě mě velmi inspiroval můj manžel, který je právník a řekl hele, tak zkus ty reality. Ale pro mě to byla taková oblast velmi komplikovaná, velmi složitá, vůbec jsem si neuměla představit tehdy, že bych mohla obchodovat s nemovitostmi, takové obrovské sumy, takže moc jsem si na to netroufala. Tenkrát jsem šla na nějaký školení, kde jsem teda začala nabírat takový ty první zkušenosti nebo první znalosti, a ono se mi to postupně skládalo, já jsem měla teda obrovskou výhodu v tom začátku, že Petr je právník a že mi pomoh s takovýma těma právníma souvislostma, když jsem nevěděla, jak který věci prostě řešit po tý právní stránce, tak jsem se měla rychle kde zeptat. Takže to teda musím říct, že mi hodně usnadnilo ty začátky, tu cestu. No, ale protože ten obchod není jenom o právu, ale je to opravdu i o kontaktu s lidmi a tohleto mě vždycky moc bavilo, tak jsem vlastně zjistila, že ten obor je úžasnej, že mě strašně baví pomáhat lidem na cestě k novému bydlení, k nákupu nemovitostí, protože za tím vidím spoustu možných rizik, komplikací, a tohle mě baví.

Začínala jste rovnou v realitní kanceláři Realdomus, nebo jste zkušenosti sbírala někde i jinde?

Já jsem začínala jako samostatná realitní makléřka, nicméně brzy jsem se přidala pod značku Dům realit, ta značka mi určitě moc pomohla v těch začátcích, ať už v těch realitách, kde vlastně jsme tam měli kolegy, kteří prostě nám pomáhali, byly tam i školení, takže jsem působila pod značkou Dům realit dlouho.

Super. A několikrát jste zmínila manžela, jak vám pomohl, já vím, že spolu teď pracujete v kanceláři, asi ji společně vedete, jaké to je? Pro mě je to dost nepředstavitelné, jste spolu v spolupráci, jste spolu doma, jak to v té práci funguje? Jste tam jako parťáci, nebo spíš jako rivalové?

Tak my jsme zjistili, že spolu nemůžeme dělat stejný obchod. Tak to jsme si vlastně řekli velmi brzy, protože ten pohled na obchod je úplně jinej, muž - žena, já to nechci nějak jako úplně rozebírat, tohleto téma, to by bylo nadlouho, ano, to by bylo velké téma, takže jsme si vlastně řekli, že každý bude mít svoje obchody, i si to vlastně v kanceláři rozdělujeme, třeba Petrovi spíš připadají komerční nemovitosti, mně spíš ty rezidenční, takže vždycky se domluvíme, jakýmu obchodu se kdo bude věnovat, samozřejmě si vzájemně jako pomáháme, konzultujeme, ale vždycky je jasný, který obchod má kdo na starosti. No a jinak vlastně chod kanceláře mám na starosti já, Petr zase spíš ty právní věci, ne, že by psal jenom smlouvy, ale prostě konzultuje třeba i s ostatními makléři takový ty komplikovanější záležitosti.

Vím, že máte dva syny. A zase já jako žena si kolikrát jako říkám, práce realitní makléřky je taková neomezená pracovní doba. Pracujete o večerech, o víkendech, prohlídky, jste úspěšná makléřka, manažerka, není to někdy těžký skloubit tu práci s tou péčí o rodinu, o děti?

S tímhle já moc bojuju. Já se fakt snažím velmi pečlivě hlídat ten svůj volný čas, samozřejmě ty prohlídky odpoledne jsou, vždycky se je snažím dávat na nějaký konkrétní dny, abych si to mohla naplánovat, aby to nebylo do všech, přesně tak, celý týden, ale ten čas se fakt snažím hlídat. A to se týká i víkendů, já už jsem to zmiňovala v některých rozhovorech, že opravdu ty víkendy se snažím velmi pečlivě chránit a prostě vysvětluju těm klientům, že já opravdu pracuju přes ten týden a velmi ráda se jim časově přizpůsobím, pracuju na 100 %, ale ten víkend si prostě potřebuju odpočinout.

Tak to je super. To je super přístup, i když zase vím, že spousta klientů jako...

Ono to někdy nejde. Samozřejmě já tohlecto musím někdy porušit a vyjít klientům vstříc, pokud fakt není zbytí, tak samozřejmě se to taky děje, ale v 95 %...

Myslím, že to je zdravej přístup, že to je super, že to je fajn. Když si takhle jako hlídáte ty víkendy, ten volnej čas, tak zbývá vám nějaký čas na koníčky? A co vlastně ráda děláte ve volným čase? Věnujete se něčemu? Nějakému sportu třeba?

Je pravda, že na koníčky moc času nezbývá, takže ráno, když si chvilku stihnu zacvičit jógu, a potom, když přijdu z práce, tak jdu na procházku se psem, pak samozřejmě kontrola úkolů, povídání si s rodinou, vaření, praní, starání se o tu domácnost, tak ten den má jenom 24 hodin, a když jste se ptala na to, co teda ráda dělám, tak rada spím, takže na to taky musí zbýt čas.

Tak dobře, tak vlastně pominu-li ty věci, co člověk jako musí, a kdyby je někdy vynechal a zbyl tam ten čas, tak čemu byste se ráda věnovala o tom víkendu, kdyby děti s manželem někam odjeli, anebo společně teda, láká vás příroda, lyžování, hory, kde se tak jako nabíjíte, abyste tak jako potom frčela a fungovala?

Určitě sport, sice v mým případě takový spíš rekreační, ale přesně jak jste říkala, tak lyžování, hory, kolo, taková ta klasika moderního člověka, ale mám třeba i ráda moc hudbu, takže to se vlastně dobíjím, když jedu na cestách třeba v autě, tak to pro mě hudba je jako důležitá, takže tak.

Vyhrála jste v třetím ročníku první místo v celorepublikovém hodnocení v obrovské konkurenci, muži, ženy, co si myslíte, že děláte jinak, nebo co jste dělala líp, nebo čím jste zaujala tu porotu? Vnímáte tam něco jako, čím se to stalo vlastně?

No, já jsem pořád velmi překvapena, takže když jste mi to v lednu oznámili, tak od tý doby jsem v takovým jako překvapení pořád, že se mi to událo, takže jsem za to velmi vděčná a jako myslím si, že v tý finálový osmičce, že tam byli opravdu strašně šikovný kolegové a ty rozdíly určitě byly minimální.

To musím potvrdit, opravdu ta kvalita byla veliká.

Já jsem si fakt vůbec netroufla jako to pořadí tam nějak hádat, protože tady v tý skupině lidí už prostě jsou určitě makléři, který pro ty klienty dělají ty služby na špičkový úrovni.

Ano. Jsou to profíci. A je něco, co jako vás napadá, že jste udělala líp, jinak, čím jste jako je převálcovala?

Já jsem to nenechávala úplně, i tu přípravu, na poslední chvíli nebo fakt jsem se tomu jako věnovala, ať už to byla ta studie, který jsem věnovala opravdu dost času, pracovala jsem na ní jako i na grafický stránce, aby se to fakt líbilo, potom, když byly různý ty Zoom konference, tak vždycky jsem se trošičku jako připravila na to téma, který bylo vyhlášený, protože pro mě samozřejmě tyhlety věci jsou velmi stresující, být viděn, takže vždycky jsem se jako cítila líp, když jsem byla trošku víc připravená, no.

To je super, já samozřejmě i jako člen poroty tohleto velmi oceňuju a jsem ráda, že k tomu takhle jako přistupujete. Takhle to má být, takhle se mi to líbí. V čem vidíte svoje slabiny? A vidíte někde nějaký prostor pořád, v čem se ještě zlepšovat, i když jste samozřejmě jako skvělá profesionálka už?

Děkuju. Určitě. Jako ten vývoj jde pořád dopředu. Takže mě strašně moc baví sledovat ty nový trendy, určitě se nám nevyhne nějaká digitalizace, která prostě jde mílovými kroky, takže na tohleto já vždycky jako čekám a snažím se ty věci zařazovat do naší práce. Ale není to jednoduchý, no. Slabiny určitě vidím jako v až moc velký empatii, že kolikrát opravdu to strašně jako vlastně prožívám všechno s klientama.

To mě napadlo, když jsem se připravovala tady na ten rozhovor, tak jsem si říkala, že jako vlastně ženská je právě strašně empatická, že spousta těch obchodů skrývá různý osudy, příběhy, a jak je vlastně asi těžký si jako udržet tu profesionalitu a nenechat se jako vnést tolik jako do těch příběhů, že jo.

Je to tak, no. To opravdu, ať už třeba když je konflikt mezi těmi prodávajícími nebo jsou tam různý osudy, tak jsou to věci, který opravdu jsem se musela včas naučit trošičku jako od tebe odclonit a opravdu vidět jenom ten obchod a ten zájem toho prodávajícího klienta, že opravdu pro něj musím udělat maximum, a na tomhletom se dá pořád zlepšovat.

Tak a Petro, teď se pochvalte. V čem jste dobrá, v čem si myslíte, že máte jako ve srovnání s těma ostatníma navrch. V čem jste si jistá v těch kramflecích?

Já sleduju ty nový trendy. Ty nový moderní věci a ty zařazuju do tý práce, takže aspoň doufám, že jsem v obraze, protože ono to samozřejmě z toho mýho pohledu může vypadat jinak než z pohledu potom zvenčí, ale opravdu se snažím dávat do svojí práce ty všechny nový věci, který někde vlastně zjistím a někdo sdílí ty informace, takže se z toho vždycky snažím něco pro sebe vzít, pro svoji práci.

Taková moderní žena.

Mě to baví, já jsem vlastně Beran, takže potřebuju tyhlety věci jako mít čerstvý, musím nějak nově všechno, takže to potom musí snášet můj tým.

To jsem se chtěla zeptat, jak to potom berou ty ostatní.

No, někdy těžce.

Jsou nadšený. Vždycky á, Petra zase s něčím novým přišla, ano?

Tak většinou chápou, že tuhletu kancelář povedu tímhletím směrem, že pořád nechceme vlastně dělat tu práci dokola, stejně, i když ono to gró vlastně zůstává stejný pořád, ale jsou tam prostě některý oblasti, který se dají pořád rozvíjet, no. Takže tým je skvělej tým, jsem za něj moc vděčná, oni mi strašně pomáhají právě s touhletou běžnou prací, takže bez nich bych to vůbec nezvládla a vždycky jako komunikujeme o tom, co jo, co ne, a tak dále, no.

Bavíme se tady v rámci projektu Realiťák roku, není tajemstvím, že všeobecné povědomí o realitní profesi není zrovna ideální, jak vy to vnímáte a jaký si myslíte, že by měl být ten správný profesionál, ten realiťák roku?

Ono o každé profesi se něco říká. O úřednících, o právnících, o učitelkách, je to takový trošku bonton, že vždycky o nějaký skupině obyvatel něco koluje, traduje. Ale myslím si, že opravdu záleží na tom konkrétním člověkovi, jak svou práci bere a vykonává. Takže to vůbec není o značce, není to vůbec o tom, do jaké skupiny patří, ale o tom konkrétním přístupu toho člověka.

Tak to je v každý tý profese, na tom se shodneme. Je skvělej učitel a je učitel, kterej tam nemá co dělat, stejně tak zdravotník, že jo, to tak je. Ale přece jenom v té realitní branži se často píše a mluví o těch nekalých věcech, co se dějí, kde koho jak napálil, a tohleto vnáší právě to nedobré světlo. Takže se znovu zeptám, jaký si myslíte, že by měl být ten ideální realitní makléř, ten člověk, který provede toho klienta tím obchodem, ten ideální realiťák roku.

Je to vždycky o vnitřních hodnotách a nastavení, ať už toho makléře, nebo celé té firmy. Je to o hodnotách. Takže pokud ten makléř ví, že chce pomáhat klientům, že opravdu jim chce pomoct, ano, má za to svoji provizi, která musí být přesně vykomunikovaná dopředu, aby nedocházelo k nějakým překvapením, ale tu práci potom odvede špičkově, má tam vlastně i svoje náklady, ať už na videoprohlídky, na marketing, ale tou prezentací to teprve začíná. Takže tam musí dojít k dotažení toho obchodu po právní stránce, musí vědět vlastně spoustu souvislostí z daňových aspektů, stavebních, finančních.

A tohle všechno chápu, beru, a jsem spíš narážela na ten pohled jako profesionál, nějaká ta empatie, nějakej ten jako člověk, s kterým navážete nějakej kontakt, ještě ta hranice mezi tím jako víc profesionál, nebo víc se snažit jako tomu člověku naslouchat, nějakou cestičku si k němu najít, rozumíte tý otázce, jo? Ono je to zase asi z pohledu klienta taky různý, každý hledá někoho jinýho, že jo, pro někoho je důležitý, aby to byl stoprocentní profesionál, a vidí jenom ty věci, který se týkají toho obchodu, někdo potřebuje mít pocit, že ten realitní makléř se zajímá i vlastně o ten jeho příběh, je to tak?

Rozumím. Tam jsou určitě strašně důležitý vztahy mezi tím realitním makléřem a tím klientem. Já jsem teď někde v poslední době slyšela takový příměr, že je to vlastně taková svatba na půl roku.

To jsem ještě neslyšela, ale zní to dobře.

Proto si to pamatuju, nevím, kdo to říkal, to mě strašně mrzí, protože bych to určitě zmínila, bylo to, myslím, v Ženách v realitách, možná Hanka Petržílková Bílková, nebo Lucka Tůmová, nebo Ivča Cikánková. Radši je řeknu všechny. A tam v podstatě je to navázání vztahu s tím klientem na půl roku. To znamená, že já s tím klientem jsem ve velmi blízkým kontaktu, co se týče telefonování, on musí vlastně se mnou komunikovat o velmi důležitých věcech, otevřít se vlastně, co se týče třeba peněz, jak na to chvátá a tak dál. Takže já tam musím navázat velmi intenzivní vztah s tím klientem. Takže tohleto bych viděla jako takovej nejdůležitější moment.

Super. A na závěr, podíváme se na aktuální covidovou dobu, jak vnímáte, Petro, změny za ten poslední rok? Změnilo se něco v realitním obchodě u vás v jižních Čechách v chování jak kupujících, tak prodávajících?

Pořád je obrovská poptávka po nemovitostech, takže tohleto se nezměnilo, pokud se nějaká nemovitost dostane na trh, tak je spoustu poptávajících klientů, to samozřejmě tlačí na vývoj ceny, takže pořád ty ceny stoupají. Nemyslím si, že už tak razantně, jako to bylo třeba v tom roce 2020, ale pořád je přetlak poptávky.

A nebojí se kupující chodit na prohlídky? Funguje to všechno standardně tak jako před covidem?

Samozřejmě jsme zpřísnili hygienický opatření, co se týče respirátorů na prohlídce, počtu těch zájemců, takže opravdu může přijít jenom jeden zájemce, maximálně v manželským páru, nechceme, aby na prohlídkách byli majitelé nemovitostí, tu nemovitost větráme, máme s sebou dezinfekce, takže tyhlety aspekty jsou samozřejmě jiný.

A že by nějak klienti preferovali 3D prohlídky, jako vzdálenější nějaký prezentace, ne.

Určitě se podívají i na tu 3D virtuální prohlídku, ale pořád i na prohlídky chodí, je pravda, že trošičku se to nějakým způsobem leklo, když vlastně ten lockdown přitvrdil, co se týče okresů, takže je pravda, že mám v databázi několik klientů, kteří právě plánují prohlídky, až se rozvolní ty okresy, takže tohleto se řeší.

Jasný. A úplně poslední otázka, co si myslíte, že nás čeká v tomhletom roce ještě na realitním trhu? Budou ceny pořád tak vysoko, nebo konečně se to zastaví a...?

V týhle době neví nikdo nic, takže to nevím ani já, určitě...

Křišťálovou kouli nemáte.

Ale je to strašně jako častá otázka teď. Moc lidí to zajímá, jak to bude s realitami dál, já vždycky říkám, že na nemovitosti nebo na investice do nemovitostí je třeba se dívat dlouhodobě, takže i kdyby se ta cena nějakým způsobem krátkodobě snížila, tak ona se vždycky dostane na stejnou úroveň a zase v čase výš, takže...

Já si zase říkám, že to jako tak dlouho už jako roste a že je to tak astronomicky vysoko, že snad už by jako...

My jsme zvyklí na tu Gaussovu křivku, tak každý to očekává, ale já už vím, že se to říká 3 roky, že už to není možný, že ty ceny můžou se zvýšit, a pořád jdou nahoru a je pravda, že v jiných evropských zemích ty nemovitosti mají taky obrovskou hodnotu a ne všichni si je prostě můžou dovolit.

Děkuju vám moc, Petro, děkuji za váš čas a samozřejmě přeju, aby se vám pořád takhle dařilo, a těším se zase někdy příště na viděnou.

Já taky moc děkuju za rozhovor a hodně zdraví.