27.1.2023 13:15
Petr Makovský, výkonný ředitel Reality.iDNES.cz si o znalostech makléřů, jejich vzdělávání a jak často by se takové vzdělávání mělo provádět, povídal s Janem Štohanzlem, spolumajitelem G8 Reality, Tomášem Jelínkem, CEO Century 21 a Jakubem Parákem, obchodním ředitelem realitní kanceláře Bidli. V druhé části debaty hosté zhodnotí aktuální situaci na trhu s pronájmy.
V současnosti už makléře nemůže dělat kdokoliv, jak tomu bylo dříve. Dříve to byla volná živnostenská činnost. To se však změnilo a v současné době je to živnost vázaná, která vyžaduje splnění kvalifikačních podmínek, které jsou definované zákonem. Potřebné je buď odborné vysokoškolské vzdělání, až tříletá praxe podle nižšího stupně vzdělání, nebo může zájemce o práci absolvovat speciální kurz a musí složit zkoušky.
Ale i certifikovaný makléř s dlouhou praxí musí reagovat na novou legislativu a situaci na trhu. Proto je nezbytné další vzdělávání. „Mělo by být celoživotní vzdělávání makléře. U nás to máme nastaveno v rámci akademie, kde jsou povinná a nepovinná školení,“ říká Tomáš Jelínek z Century 21 a dodává: “Každý rok zařazujeme ještě školení právních změn, tedy změn těch zákonů, které se nás týkají. Školení jsou pak zakončená testy. Některá školení jsou online, třeba ve formě natočených videí, ale spoustu školení stále děláme prezenčně.“
Jakub Parák z Bidli s tím souhlasí: „Makléř musí mít samozřejmě certifikaci a projde úvodním školením. Stavíme na třech pilířích: obchodní činnosti, právní vzdělání a makléř by měl mít znalosti i o samotných nemovitostech, například o stavebních technologiích.“ V Bidli provádějí školení kvartálně nejpozději po půl roce a covidové období firmu naučilo připravovat vzdělávací procesy online formou. „Připravili jsme vzdělávací web pro makléře a nespoléháme se jen na vlastní lidi, takže na workshopy zveme i odborníky třeba z právní kanceláře,“ dodává Jakub Parák.
Načančaný marketing musí ustoupit tvrdé práci
Jan Štohanzl je mimo jiné i lektor. V jeho realitní kanceláři G8 Reality mají speciální program pro nováčky, kterým se pečlivě věnuje celý tým první rok jejich realitní kariéry. „Vzdělávání samozřejmě musí reagovat na situaci na trhu. V poslední době se trh zaměřil na moderní marketing, tedy fešácké prezentace nemovitostí. Jenže nyní je to zase víc o obchodu, vyjednává se, pracuje se smlouvami, jde o emoce,“ říká Jan Štohanzl a dodává: „V tomto směru dlouhodobě pracujeme s externími lektory a makléři prostě do tohoto módu musí přepnout.“ Výhodu jistě mají makléři, kteří jsou na trhu dlouho, protože tak se pracovalo dlouhá léta. Změnil to nedávný obrovský realitní boom, kdy stačilo nemovitost hezky odprezentovat a prodala se skoro sama.
Přestože dnes nemůže realitního makléře dělat kdokoliv, tak po splnění zkoušek nebo kvalifikačních předpokladů se už dál neřeší jeho způsobilost. Na trhu je plno makléřů, kteří svou práci dělají deset patnáct let, jenže trh se změnil a ne každý makléř na to dokáže reagovat. Vyvstává tedy otázka, zda by se nemělo přistoupit na nějaké povinné rekvalifikační zkoušky po roce, dvou či třech. Jakub Parák s tím souhlasí, ač předpokládá, že některým makléřům by se to nelíbilo. „Já jsem určitě pro, vidíme to i v jiných odvětvích, ať už pojišťovnictví nebo v hypotečním světě. Člověk si musí plnit nějaké pravidelné vzdělávání a myslím si, že v našem oboru by to taky možná bylo dobré,“ vysvětluje Parák.
V oboru chybí ručení ze strany makléře. „Nikdo mu činnost nemůže zakázat, není zde žádná autorita,“ říká Jan Štohanzl a dodává: „Přesto vidím posun k lepšímu, je to seniornější byznys než před dvaceti lety, ale při srovnání například s Kanadou nebo USA není nad makléři meč autority. Některé zde běžné praktiky by v uvedených zemích znamenaly ztrátu licence.“ Stále jsou na trhu případy, kdy je makléř tlačen manažerem do obchodu, který však může být pro klienta nevýhodný. Na vyspělých trzích by to vedle ztráty licence mohlo znamenat i soudní dohru s finančním vyrovnáním.
Na trhu s pronájmy se žádná apokalypsa nekoná
Statistické údaje ukazují, že na trhu s pronájmy se nic zásadního neděje, zájem ani prudce neroste a ani neklesá. Tomáš Jelínek to částečně potvrzuje: „Když se na to podíváme lokálně, tak třeba v Praze zájem o nájemní bydlení meziročně vskočil o 25 procent, jenže z dlouhodobého hlediska je nutné vzít v potaz, že během covidu zase zájem poklesl,“ a dodává: “Celoplošně se dostáváme na nárůst okolo deseti procent, což není nic výjimečného, ale opět je nutný pohled hlouběji do minulosti, abychom eliminovali vliv covidu.“
Během covidu lokálně výrazně poklesl zájem o pronájmy a s tím souvisela stagnace cen nebo i jejich mírný pokles. Výraznější to bylo ve větších městech, třeba proto, že vysokoškolští studenti nechodili do škol, takže si logicky nepotřebovali brát pronájem. „Všechno se vrací do normálu,“ říká Jakub Parák. Nájmy podle něj jen dohnaly stagnaci z posledních dvou let, kdy z objektivních důvodů růst nemohly. „Spíš jsou zde nějaké sezónní standardy, jako je třeba válka na Ukrajině kupříkladu samozřejmě návrat studentů do škol,“ dodává Parák.
Uprchlíci i návrat do doby předcovidové
Vliv na nájemní bydlení v roce 2022 jistě měl příchod stovek tisíc ukrajinských uprchlíků, kteří prchali před válkou. „Když tady přibyde několik set tisíc lidí najednou, tak to udělá učitel paniku a ty fronty prostě těm makléřům na těch prohlídkách stály. Teď už se situace uklidnila, ale ceny na to prostě zareagovaly, trošku stouply,“ říká Jan Štohanzl. Dalším faktorem, který se v roce 2022 dotkl nájemního bydlení, jsou ceny energií. Nájem se obvykle uvádí jako čistý pronájem a poplatek za energie. „Podnájem a poplatky byly dříve v nějakém poměru, ale dneska se může u konkrétní nemovitosti stát, že zálohy na energie jsou dost podobně velké jako samotný nájem,“ upozorňuje Štohanzl.
Podle dostupných dat klesla za poslední rok nabídka nemovitostí pro nájemní bydlení o výrazných 37 procent. Ale v posledních dvou měsících začala opětovně růst. „Člověk, který je přesvědčen o tom, že ceny nemovitostí v nějakém kratším horizontu porostou a dnes jsou příliš nízko, si řekne, proč bych to teď prodával? Radši to pronajmu a prodám to za rok oproti dnešku se ziskem,“ říká jeden z důvodů rozšiřující se nabídky Jakub Parák a přidává ten druhý, kdy se při nedávných nízkých nájmech majiteli ani nevyplatilo nemovitost pronajímat a raději ji držel prázdnou. S rostoucími nájmy však mohl změnit názor.
Tomáš Jelínek vidí na trhu ještě další faktor, který ovlivňuje nabídku nájemního bydlení. Hodně lidí plánovalo koupi vlastního bydlení, ale z nějakých důvodů tento plán nerealizovali. Ač už z důvodu růstu cen nebo nedostatku nabídek. „Cítíme zvýšený zájem o velké byty, což dříve nebylo. Dříve byl standard 2kk, dneska jako standard pronajímáte třípokojové a větší byty. A samozřejmě díky tomu vzrostla cena, protože je po potom větší poptávka,“ dodává Jelínek, který taktéž zmiňuje faktor studentů a přidává k tomu pracovní trh: „Za covidu zůstávali lidé, protože se prostě do kanceláří nechodilo. Tito lidé se tak mnohdy přestěhovali zpátky do regionů. No a dnes se pracovní trh částečně stabilizoval, lidé se vracejí do měst.“
Graf č.1: Vývoj cen nájemných bytů leden 2020 - říjen 2022 (ověřená exluzivní data projektu Realiťák roku ve spolupráci s CEMAP - cenové mapy a portálu Reality.iDNES.cz)
Graf č.2: vývoj trhu s pronájmy - byty leden 2020 - říjen 2022 (ověřená exluzivní data projektu Realiťák roku ve spolupráci s CEMAP - cenové mapy a portálu Reality.iDNES.cz)
Graf č.3: Vývoj poptávky bytů k pronájmu v ČR (ověřená exluzivní data projektu Realiťák roku ve spolupráci s CEMAP - cenové mapy a portálu Reality.iDNES.cz)
Graf č.4: Vývoj poptávky bytů k pronájmu v ČR (ověřená exluzivní data projektu Realiťák roku ve spolupráci s CEMAP - cenové mapy a portálu Reality.iDNES.cz)
Graf č.5: Vývoj hledanosti bytů v ČR (ověřená exluzivní data projektu Realiťák roku ve spolupráci s CEMAP - cenové mapy a portálu Reality.iDNES.cz)
Graf č.6: vývoj nabídky - leden 2016 - září 2022 (ověřená exluzivní data projektu Realiťák roku ve spolupráci s CEMAP - cenové mapy a portálu Reality.iDNES.cz)
Dámy a pánové, vítám vás u našeho dalšího dílu pořadu analýza vývoje realitního trhu, ale dneska se budeme vás v první části především o vzdělávání makléřů. O tom, jak často je vzdělávat, co by měli umět a všechno možné. Dneska přijali mé pozvání tři milí hosté. Začnu zleva Tomáš Jelínek z Century 21. Ahoj Tomáši.
Ahoj, krásný den.
Kuba Parák BIDLI ahoj.
Ahoj, krásný den.
A Honza Štonhanzl Kasinem z G8 reality. Ahoj Honzo.
Ahoj Petře, dobrý den.
Začneme, začneme rovnou tím vzdělávání makléřů, co by vlastně dneska makléři měli dělat, jak se vzdělávat, jak často by se měli vzdělávat? Možná jenom popište informaci, jak to vlastně děláte u vás, protože to je takový první benchmark. A pak se možná můžeme bavit o tom, jak by se to mělo dělat, nebo jak by to možná mělo být optimální. Tomáši, začnu tebou.
Takhle pokud vynechám to, že musí mít nějakou zkoušku.
Jasně, musím mít.
Vzdělání, máme nějaké vzdělání, které říká, tohle umíte vlastně naši, náš kodex. Umíte pracovat v CENTURY 21. Tak to je další bod, tak pak se bavíme o tom, že by mělo být něco jako celoživotní vzdělávání makléře. Kdy vlastně my máme nastaveno v rámci akademie, že jsou povinná a nepovinná školení. Přičemž do povinných školeních jsou na roční bázi. A kromě (???) a samozřejmě dalších podobných školeních tohoto typu, tak tam každý rok zařizujeme ještě školení vyloženě právních změn. A změn obecně těch zákonů, které se nás týkají. A k tomu, a to probíhá průběžně, k tomu ještě nějaký test. Takže to je jako tik, musí splnit každoročně.
Co se stane, když to někdo nesplní?
No, popravdě řečeno nestane se nic. My jenom tlačíme do toho, aby to udělali jo. A měli jsme vždycky nějakou myšlenku, že ty lidi třeba nebudeme vyhlašovat. Ale zatím většina lidí má zájem spíš těchhle věcí se účastnit. V tomhle musím teda říct a poděkovat všem našim makléřům, že mají zájem. To je jedna z velkých akcí, kterou děláme na začátku každého roku. Je třeba makléřských den, což je vlastně celý den vzdělávání, kdy vlastně vykopáváme, všechny věci shrnujeme, co se změnilo, co je potřeba letos dělat jinak. V jakém, jakým způsobem budeme pokračovat. Takže to je věc, která je u nás standardní. Samozřejmě některé věci přešly do on-linu. Některé věci máme jenom natočená videa. Ale spoustu věcí stále děláme prezenčně a končí testama. Takže to je never ending story. Já vím, že někteří makléři mě za to nemají rádi. Tak říkám, musíte aspoň to minimum projít. Ale tak ten tlak trhu ve své podstatě je donutí bez dalších jakoby trestů.
Jak je to dneska v BIDLI, je tam nějakej rozdíl?
Přemýšlím nad tím, protože je to, je to skoro rok, kdy jsem se odpovídal já. Na začátku je jasné, že člověk musí projít certifikací. Máme také úvodní školení v rámci naší akademie, které máme rovněž podrobenou jako akademii. Nicméně potom to školení tak probíhá, abychom právě ho možná klasifikovali v nějakých takových třech asi základních pilířů. Ta jedna logicky taková ta obchodní činnost. A potom to právní vzdělání a potom taky, že by měli vědět něco přímo o těch nemovitostech. O té problematice těch stavebních technologií. Takže se zaměřujeme hlavně samozřejmě v tom úvodu, v tom úvodu na tyhle ty aspekty. A a potom formou buď on-linovou nebo o tak řekl bych doškolování nebo formou workshopu přímo v těch regionech. Tak je to na té bázi minimálně nějaké kvartální až pololetní. A ten on-line tak doba covidová, která nás naučila opravdu hodně. Tak ten, ten, to jsme začali hodně šlapat. A teď vlastně jsme připravili s kolegou s Ondrou Mašínem i vzdělávací, vzdělávací web pro makléře. Kde máme svůj daný také souhrn různých témat, kterým si takovou tu cestičku toho makléře, kterou si musí projít. A zakončenou nějakým testem, aby mohl vlastně přestoupit nebno přistoupit do, do další fáze. Takže jinak vlastně vesměs asi všechno bylo, všechno bylo řečeno. Možná, co, co děláme, co děláme trochu ještě navíc. Tak nespoléháme jenom na svoje vlastní lektory ale dost často si přizveme i odborníka. Třeba pana doktora Slaninu, z advokátní kanceláře Arrows, který nám školí tyto právní věci. Anebo potom formou i nějakých, dá se říct přednášek nebo něčeho trochu jako zábavnějšího nebo pro, pro víc lidí. A taky 2×, 2× do roka máme konference vlastně celého BIDLI, celého holdingu. To bývá podzim. A potom v lednu tak čistě ta, ta realitní část, tak má také svojí konferenci, kde zas máme aktuální zajímavé hosty.
Honzo, je k tomu vůbec něco dodat? Tam ještě něco navíc?
Asi ne.
Ty jsi i lektor.
Já něco vymyslím.
Já vím, že jo.
Tak, abych to neopakoval od těch základů. Tak jako na co, na co dáváme určitě dlouhodobě váhu při vlastně investici veliký do nových lidí, který přichází do toho oboru. Tak je ten (???) toho člověka. To znamená jako první rok prostě jako intenzivní péče o něj, což jako asi nenazýváme školeními, ale prostě jako je s ním pracováno. Pracuje s ním celej tým lidí. Protože ta investice se musí obrátit potom do nějaký sklízení plodů. Nemáme rádi fluktuaci těch lidí, a ta retence je pro nás naprosto klíčová v našem byznys modelu. Takže to je první věc, která jako je možná trošku jiná od jiných sítí, jak já to vnímám. No a teďka vlastně zajímavá otázka toho, co se děje na trhu a vlastně po nějakejch jako letech relativního klidu v tom vzdělávání, kdy já jsem vnímal, že ten trh je hodně zaměřený na moderní marketing a na takový jako fešácký věci. Tak teď je to zase o obchodu, že jo, což jako je nás jako dinosaury těžší. Takže došlo na naše slova, kdy jsme to jako kritizovali dlouho, že ten obchod z toho vypadává. Protože prostě nabrat, prodat bylo hrozně jednoduchý. Jenom to bylo jak to odprezentovat, protože pak měl člověk vlastně hotový. A teďka najednou se vyjednává smlouva, ovlivňuje, prostě pracuje s emocema. Takže jako byli jsme na to připravený. Tyhle ty tréninky s externíma lektorem jsme měli už předtím. Naše lidi do toho investovali nemalé peníze a pokračujeme v tom dál. A ukazuje se vlastně dneska poměrně velký rozdíl jako těch, těch zkušených makléřů, který přepli do toho módu před těch 15 let. A ty nováčci nebo vlastně všichni.
Všichni ostatní.
Tak, který se na to vlastně musí, musí zvykat. Který třeba zažili naše tréninky na aukce, že jo jak to udělat, abysme dosáhli nejvyšší ceny. A najednou je to pro ně jako úplný novum. A některým to úplně nejde jako přirozeně, takže, takže trénujeme na denní bázi.
Mě v rámci toho vlastně školení tam vlastně zajímá i ta věc, že dneska (???) získá svoje, jak to říct papíry, když to řekneme. Složí zkoušku odborné způsobilosti, případě splní další kvalifikační podmínky a získá, získá svoje věci. Svojí možnost, aby mohl dělat realitního makléře. A primárně je nic dalšího nenutí k tomu, aby sebevzdělával. Tohle mi na to možná úplně nejvíc vadí, že prostě dneska makléře může dělat každý, kdo to už dělá 15 let. Tím splnil svoje, svoje požadavky. Primárně ten trh se naprosto změnil. Změnilo se, jak, jak, jak technologicky, tak odborně. Jsou tam nové věci. A takže víceméně můžou dělat dál. Jste proto, aby lidi museli v uvozovkách skládat zkoušky každý rok, 2 roky, 3 roky nebo vůbec ne? Možná takhle teď začneme Kubou, ať se vystřídáte.
Děkuju, já, já, ono je to takové jako dvousečná. Jelikož my se práce nebojíme a vždycky je to o tý práci s těma lidma. Tak já možná i ty makléře naštvu, tak řeknu, já jsem určitě pro. Vidíme to i v jiných odvětvích, ať už v pojišťovnictví nebo v hypotečním světě. Tak člověk si musí plnit nějaké pravidelné vlastně vzdělávání v rámci České národní banky. A myslím si, že u nás taky. Možná by bylo taky dobré, jakým směrem by se vlastně to vzdělávání stanovit. Jakým směrem to vzdělání by se mělo skutečně jako odebírat jo. Protože ta, ta realitní a pánové mi určitě dají zapravdu. Ta realitní branže je jako tak jako široký obor. Co všechno vlastně by ten člověk měl zná. Že udělat na to nějaké školení někde jednodenní, dvoudenní. Asi je to fakt o tom celoživotním vzdělávání, což už tady padlo. Protože zákony se mění. Mění se, mění se legislativa. Mění se pohled na věc před chvílí aukce. Dneska snižování, snižování cen, spíš doporučení nějaké obvyklé ceny a taková ta věta, já vám to prodám o 100 tisíc dráž, dejte to mně, tak to už dneska asi úplně jako neuslyšíme. Tak ono opravdu to je takového jako hodně činorodá.
Já tě přeruším, ono to jako podle mě i dneska uslyšíme, protože ten boj mezi makléřema je tam pořád. Jo dejte tohle to, já to prodám o 100 víc. Ale ten makléř vůbec má tu motivaci nebo je tam nějakej v uvozovkách trest za to, že tohle slíbí. A pak za 4 měsíce to neprodá a musí to snížit o dalších 10 tisíc?
Správně by to mělo být, že ten trest je, že takový člověk by se z toho trhu měl vyeliminovat. Měla by být na něj nějaká zpětná vazba. A takovýhle člověk už by tu zakázku asi dostat neměl. Teď zase jako za mě. Já co vidím jako nejdůležitější v tomhle tom, v téhleté sféře, tak je i spíš to, ne aby ty makléři byli, byli školeni na to, že musí všechno dokonale znát. Já dneska se setkám po vlastně skoro 17 letech v oboru s něčím, co mě prostě zaskočí. A nejdůležitější je, mít se na koho obrátit, myslím si. Zvednu telefon, zavolám právníkovi, stavařovi, daňařovi nebo tam, kde prostě potřebuju mít tu informace, hypotečního specialistovi samozřejmě taky. A tohle si myslím, že je možná ještě jako důležitější ten přístup nebo ty možnosti toho člověka, než jestli se to, jestli se někdo něco nabifluje nebo ne.
Honzo, certifikovat, jak rychle, jak často?
Já jsem poměrně volnomyšlenkář. Jo certifikovat můžeme horem dolem jako, asi to neuškodí. Na co už, na co už Kuba narazil, je jako nevyspělost toho trhu jo. Prostě v podstatě jako žádný ručení ze strany makléře. Takže jako nikdo o tu profesi nemůže přijít de facto. Není mu jako zakázáno odebrání, není tady žádná autorita. A na druhou stranu buďme optimisty. Ta kvalita těch makléřů během těch 20 let jako neuvěřitelně stoupla v nějakém průměru. Dovedou toho víc. Ten obor dělají jako kvalitnější lidi. Ten posun jako jednoznačně vnímám. Je to seniornějším obor než, než před těma 20 lety. To je všechno fajn, ale když bych to srovnával prostě s Kanadou, se Spojenýma státama, tak jako nad náma vlastně není ten meč. To znamená to, co ty popsal a těch technik, který se tady pořád provádějí, je daleko, daleko víc. Tak by mě stálo jinde licenci jo. To znamená jako nesprávně nacenit, ještě navíc možná záměrně nemovitost. A třeba v čase poškodit toho klienta o nějaký peníze, by nutně vyvolalo asi zrátu licence, protože bych prostě si to neobhájil před nějakým etickým komité nějakýho místního sdružení realitního, prostě na nějaký státní úrovni. A navíc by měl asi ten člověk tahat po soudech, já bych mu tu škodu možná zaplatil. Takže na vyspělém trhu bych si to nedovolil udělat. Když to tady samozřejmě po nějaký touze, nějakej manažer, nějakým bičem, nějaký, nějaký kanceláři bude honit do nějakýho počtu náborů. Nevím, jestli se to ještě děje. Tuším, že možná ano, asi se to děje. Tak, tak prostě hnanej jenom tím, že se bojím manažera. S touhle tou podivnou motivací jdu na trh. A pak těm lidem slíbím úplně všechno, abych si někdo udělal čárku a vlastně ty lidi třeba v čase poklesu cen můžu fakt jako neuvěřitelně jako poškodit jo. Sice se po týdnu provizí, jeden týden jsem popadl levnější, ale nakonec je poškodím o půl milionu, milion. To je blbý.
To mě právě tady na toto přivedl jeden kamarád, kterýmu se něco podobnýho stalo. Prostě v dubnu, v dubnu už, když ta situace se trošku měnila, tak tam několik makléřů mu slibovali hory s vojákama. Samozřejmě a dneska, dneska přišel minimálně o 650 tisíc už kvůli tomu, že když bylo špatně nacenění, ale ve finále si nic nevezme. Jo i jako v rámci projektu Realiťáku, protože se snažíme furt vzdělávání, vzdělávání, vzdělávání. To je to primární a vidíme i tu kvalitu těch makléřů, že neustále roste nahoru. Což je fajn, je to super. Vidíme to u tý špičky ledovce. Samozřejmě těch dalších x 1000, který jsou na tom trhu, tak ty nejsme schopný, schopný ani, ani se pořádně podívat. A i reference, který sbíráme v rámci reality iDnes, tak prostě těmhle lidem je to víceméně skoro ještě jedno. Zeptám se ještě Tomáše to stejný. Vzdělávat asi ano, certifikovat?
Tady to je těžká otázka.
Skládat nějakou zkoušku nebo obhajovat to, protože jako člověk to nemůže dělat. Přece jenom ta investice do nemovitostí je prostě jednorázová. Člověk vynaloží skoro veškeré své prostředky a očekává tu profesionalitu.
Takhle já myslím, že Honza to vlastně řekl jako poměrně dobře jo.
Jo.
Tady je vlastně nějaká autorita, nějakej bič. A dokud nebude tohle, tak vlastně nemá cenu se o tom bavit, když to řeknu jednoduše. Protože my jsme tady vlastně všichni, co jsme zastánci toho, že by se mělo vzdělávat. Děláme to v těch kancelářích, tlačíme to, ať je to buď to z toho, že nám to říká nějaká matka a tam odsud jsme to opsali, protože ta je na kulturnějším trhu. Anebo to je společnost, která jako je, i má jasnej trend a chce mít nějakou kvalitu. Ale pak je to samozřejmě spousta lidí, kteří říkají, proč já už jsem splnil všechno. Já všechno dělám dobře, nepotřebuju, je jich hodně na tom trhu. Ale dokud nebude někdo, kdo řekne ale proto, že právě děláš některé věci špatně, tak třeba přijdeš o licence. Tak to nemá cenu jo. Takže za mě je spíš otázka tohohle, jestli dělat. Já vidím třeba lidi a mě to hrozně překvapuje, protože díky tomu, že jsem za život párkrát změnil obor. Díky tomu, že jsem původně vystudoval úplně něco jiného. Pak jsem se pře, od fyziky dostal vlastně dneska k nemovitostem. Tak to je takovej dobrej přesun životní. Tak jsem zvyklej neustále dělat nějaké testy, zkoušky. Ale, když vidím třeba lidi u mě, kdy čtyřicetiletý lidi s dobrou praxí jdou na tu zkoušku potějí se, klepou se. A ü nás to tak doopravdy je. Tak si říkám, jako není to potřeba. Není to, není to o životě. Takže bych nechtěl jako to stavit do role, musí každý road proběhnou certifikace a bude to maso, z kterého vyhodíme jako 50 % lidí. Ale doopravdy jít tam nějakou tou povinnou nutností se vzdělávat. Povinně mít povědomí o tomhle. A jestli zatím bude nějakej test, to už je jako věc doopravdy pak tý autority, která řekne, dobře kdo neudělá 5 testů z 10, tak fakt asi v tomu oboru nemá co dělat. Anebo kdo nenavštíví ty kurzy, protože to může být postavený třeba jenom tímhle způsobem. Ale něco takovýho by tady mělo být. Ale říkám, dokud není ta autorita, která to bude vymáhat a která právě třeba půjde potom, že se děli, dějí ty nekalé věci na tom trhu, tak s tím nic neuděláme.
Ono to sbírání, v uvozovkách kreditů, taky je jako varianta toho.
No, no.
Ale musela by to být zase, je to takový složitější. Protože vlastně dneska, vy si ve všech stítích školíte víceméně sami. A pak je tady spoustu nezávislých dalších, dalších, dalších věcí. Kdo by měla bejt ta autorita, Honzo, která by to měla říct, profesní organizace, nebo ministerstvo.
Profesní, profesní organizace jednoznačně. Fungující profesní organizace samozřejmě jako asi s nějakým glejtem prostě od nějaký státní moci. Ale, ale to už to je jedno.
Jasně.
Vlastně ty technikálie, ale ta profesní organizace by měla mít vnitřní pravidla jako co je normální. A samozřejmě se může opřít o instituce jako Česká obchodní inspekce a podobně, který jako tady existujou. Ale jako my si nedovedeme představit jako tu šíři, kde by jako, co nám všechno v tomhle chybí, aby ten.
Aby to mohlo fungovat.
Aby ty klienty, tak zase já se na to vždycky koukám až jako pohledem toho koncovýho klienta jo. To všechno ostatní na tý cestě je celkem jedno jo. Ale ty bys měl mít ten trh jako dobře čitelnej. Když používáš tu službu, jako u toho zubaře často zmiňovaný. Prostě víš, co od toho zubaře jako máš čekat.
A když se něco nepodaří, tak víš, kam máš jít, kde si můžeš stěžovat, jakým způsobem to postupuje až ke komu to vlastně spadne, kdo to ve finále rozhodne.
Jasně, víš, kdo to platí. Víš, víš co bude s tebou děláno a tak dále. Případně kam se obrátit, a to teda jako tady vlastně jsme úplně v plenkách jo. Jako přesně certifikací já můžu mít papírů a glejtů, že umím AML, tak je to pěkný, ale prostě jako to ze mě dobrýho makléře nedělá. A ta služba jak bude vypadat potom pro toho koncáka, vlastně to jako naprosto nedeterminuje.
Možná mě zajímá ještě jedna věc tady v rámci toho. Když dneska se nový makléř, člověk, který je mimo obor, rozhodne stát realitním makléřem. Podle vašich zkušeností, jak dlouho trvá, než se s tím dobrým realitním makléřem stane, nebo já rychle to může začít dělat sám. To jako spíš je ta lepší otázka. Možná ještě Honzo, u tebe začnu.
Možná tě překvapím. Já si myslím, že v podstatě hned, pokud má kolem sebe jako kvalitní zázemí. Tak bych se vůbec nebál. Prostě pokud ten člověk bude v pořádku lidsky tak, tak hned. Tak jako není vůbec problém. Já bych tam na nic nečekal a vůbec bych se jako koncový klient nebál. Ale samozřejmě těžko si to představit, když ten begraun kolem něj bude buď nějak jako pokřivené. Anebo, když ten člověk to začne dělat úplně sám na sebe. Prostě z nějakýho a teďka se stanu makléřem. Tak já tady vlastně nevidím jako možnost. Jo kdybych jako teďka do toho skočil přesně, já nevím, z výzkumného ústavu fyziky. Prostě řeknu, mě tam bude platit, já tady vydělá miliony. A narazím na jakoukoliv situaci prostě na tom trhu, s kterou si nebudu vědět rady a budu solitér. No, tak jsem zřejmě jako úplně v koncích. Kam, kam se obrátíš? Nemáš šanci, ale pokud tě to zastihne jako dobře připravený, dobře připraveným prostředí nějaký společnosti, která přesně má nějaký tým odborníků a kolem sebe velmi zkušených lidí. A ten tým odborníků a ten proces je dobře pojmenovaný. Takže ten makléř si řekne, hele jasně, kliente, tohle zrovna nevím, jak si to píšu. No a teď ten mi odpoví, ten mi neodpoví, ten mi odpoví, já vám odpovím a prostě celý to pak dobře dopadne tak tak ne. Nebál bych se toho.
Dobře, pojďme se podívat na ty, kteří nemají kolem sebe ten tým. Který si projdou nějakou akademií. To už je jedno jakou. Ve vašich firmách nebo nějakou nezávislou. Může takovej člověk potom dělat sám na sebe. Svěřili byste mu prodej nebo, nebo koupi nemovitosti?
Tohle to je to otázka. Jako Honza tady něco zmínil a řekl, že pokud je lidsky v pořádku, protože už tam bych jako typologicky jaký je to člověk. Jestli dělal v branži, pokud dělal předtím hypotečního makléře a ví, o čem ten obchod je. Pokud zná tu problematiku katastru a podobně, protože to řeší sice trošku z jiné stránky, ale je to, je to nějaký obor, který je velmi podobný tomu našemu. Tak tam asi bych si to dokázal představit. A já jsem tady to vždycky říkal na nějaký časový omezení. Protože každý je člověk jiný. Jsou lidé, kteří po roce se tu práci prostě nenaučili dělat. A dneska už jí třeba ani nedělají. Jsou lidi takové ty hvězdy, které přijdou, navnímají a mají chuť se učit, mají velké nadšení. A přesně mají ten begraun u sebe, a tak vzrostou. Já jsem vždycky tohle to říkal na nějakých jednotkách transakcí, že jste makléře, protože tu transakci od A až do Z pod dohledem někoho zkušenějšího. Ve chvíli, kdy prodám družstevní byt, prodán byt v osobním vlastnictví, prodám rodinný dům. Mám za sebou klidně jenom tyto 3 obchodních případy. Tak tu chvíli si myslím, že už asi můžu jít sám do toho terénu. Ale hlavně musím vidět, kam se obrátím na ty, na ty, které odborníky, kteří mi pomohou, kteří mi poradí. Tak jako stejně se chodím radit já, i když na tom trhu působím už no šíleně dlouhou dobu. A pokud se budeme bavit teda o nějakým člověku solitérní, který si řekne, tak budu realitní makléř, protože v nemovitostech se dá vydělat spoustu peněz. Tak tam jako z mýho pohledu možná to bude znít až jako moc tvrdě. Se ten člověk prostě dřív nebo později udělá velikánskou botu, a to mu prostě může srazit vaz. A být fakt jako solitérní člověkem, který si někde jenom objedná nějaký systém, abych umístil vlastně k čemu je tu přidanou hodnotu pro toho klienta. Přesně tak stejně si to může udělat ten člověk sám. A to, že si někde přečtu jednu nebo dvě knížky nebo si koupím nějaký, nějaký ebook nebo nějaký elearning nebo takový nebo makový makléře. Tak to ze mě přece neudělá toho člověka, kterýho já si najmu a zaplatím mu 100, 200, 300, 400 tisíc korun provize. To je, to je můj osobní názor. A tam to nesklouzlo do takovéhoto cimrmanovského. Jsem učitel angličtiny, protože jsem učebnici o dvě stránky před sebou. Tak před tím klientem si myslím, že to je dost málo. Protože ten, ten náš obor díky bohu i po (???) setkání tak je uznaný jako plnohodnotný obor a fakt má obrovskou šířku. A ty, ty, takové ty kostlivce nebo já nevím, jak to říct nebo se ptát na ta nebezpečí, radši na to klienta. Tak si myslím, že ten člověk jako sám solitérně nějak nemůže prostě vyhodnotit a pak za to někdo zaplatit. A dost často ten klient /souzvuk zvuků/ a ta odpovědnost prostě by asi měla být o tom na bedrech spíše jako toho subjektu a ne toho chudáka klienta, který se nechal chytit někdo na sociální síti, že zrovna tam ten člověk je hezkých ocenění.
Tomáši.
No, já asi jenom podtrhnu to, co kluci říkají jo. Protože Honza jako poměrně řekl to nejsložitější slovo. Že, když ten člověk má nějaké kvality, a protože my se snažíme dostat ty lidi do šesti týdnů ke zkoušce. Protože ono vyjedou na IČO. Jsou tam nějaké náklady, takže se snažíme ten první proces mít velice rychlý. Ale ten, to zapracování, ten (???) u některých lidí to je půl roku, u některých to je rok, u některých to je 2 roky. A máme tam spousty příkladů lidí, kteří 2 roky se plácali a pak najednou jsem našli v něčem. A dneska chodí na bednu si pro výsledky. Jo anebo byli průměrní a najednou se z nich stali špičkoví. Jenom proto, že už si našli přesně tu cestu. Takže já bych hrozně nedával jako to instrument, jestli to je zítra, nebo za rok. Jenom říkám, nedokážu si já sám představit, že bych do oboru vstoupil z té fyziky tehdy. To už je jako 20 let, co jsem jí bohužel opustil. Ale, že kdybych přišel fakt s tou ústavu a teďka si začal dělat. Tak já si nedokážu vlastně ze znalosti, se znalostma a s tím, co vidím v celé té síti představit, že jsem někde v regionálním městě a tam jako poté, co projdu nějakým pofiderním kurzem mnohy bohužel, udělám tu zkoušku. Začal pracovat tak, abych měl čisté svědomí, tak to je asi to nejpodstatnější.
A ještě v mnoha oborech ani zkoušku dělat nemusíš, že jo. Já s tím vzděláním, kdybych nedělal vůbec reality, takže stejně ten papír dostanu, že jo a nemusím vědět vůbec nic. Budu skvělej na marketing a jsi skvělej na prodej a tím skončím, že jo. Možná na, na na závěr tady tomuhle tomu k týhle části, jaké jsou dneska nejdůležitější typy školení? Ty už si Honzo něco o tom mluvil. Jako pro dnešek protože pro tu blízkou budoucnost, co by makléři vlastně měli, nebo co vy chcete optimálně, aby si ty makléři v tuhle chvíli zopakovali nebo naučili nově, Tomáši?
Já se pořád odvolávám dneska na Honzu, protože on v první větě řekl, popsal skoro všechno. To jsme mohli mít minutovej rozhovor a odpoví nám Honza. Tak samozřejmě má jako úžasný zkušenosti. A tak tím to je dáno. Ale dneska vlastně se vracíme přesně k tomu kor byznysu. Že ten obchod, to znamená měkký dovednosti. To jsou schopnost vyjednávat, schopnost přesvědčovat toho klienta jak prodávajícího, tak kupujícího. To dneska jako podle já cítím, že nejvíc chybí. Protože my jsme to opravdu za ty předchozí roky zapomněli. Protože to bylo snadné. Jo, přiznejme si, bylo snadné prodat. Bylo, kdo uměl nabírat, bylo i snadné nabrat. Jo bylo snadné prodat, ale dneska bojujete na jedné i na druhé straně. A spousta lidí to neumí. Takže za mě jsou to především ty měkké dovednosti, umět vyjednávat, umět se ptát těch klientů. To je jedna z nejtěžších dovedností, naslouchat, ptát se a uspokojovat potřeby těch klientů.
Tou poslední větu jsem /souzvuk zvuků/. Ptát se samozřejmě (???) pravidlo 20 na 80, že jo hodně se ptát, poslouchat. A zjistit ty potřeby toho klienta. To je prostě dneska strašně důležitý. A samozřejmě ten, ten fokus od toho prodávajícího přesunout do toho, kdo tu celou transakci tlačí. A to je ten poptávající. Takže to si myslím, že asi tam, tam dneska ten trh rozhodně směřuje. A možná ještě takovou nástavbu toho, co kluci řekli. A tak kdybych mohl mávnutím kouzelným proutkem, aby všichni naši makléři něco uměli. Tak bysem byl rád a to je možná taková novější věc tak, aby dokázali perfektně udělat nějakou konstrukci toho obchodního případu. A aby hledali nový cesty, nový možnosti, protože i dneska v rámci financování tý nemovitosti, v rámci právě toho poptávajícího klienta, srovnávání a to možná předestřu to, co bude následovat. Pronájem versus to vlastní bydlení. Tak, aby ten makléř se dokázal na tu zakázku podívat s nadhledem. Aby dokázala najít to nejlepší možné řešení, jak pro jednu tak pro tu druhou stranu. A to tam si potom myslím, že ten obchodník v té dnešní době bude sklízet prostě úspěch. Protože máme dneska drahé hypotéky kupříkladu. Ale myslím si, že když to tomu klientovi dobře vysvětlím, tak i dneska si myslím, že ta perfektní doba koupit tu nemovitost. A čím dřív to makléři pochopí, čím dřív to přenesou na ty klienty, tím dřív se realitní byznys zase, zase rozjede. A dneska to chápu tak, jakože mají ti, kteří to nezvládli naši klienti před rokem, před dvěma lety koupit nebo pořídit si to svoje bydlení. Tak teď mají takový reparát na to, aby zase za dobré peníze, tak se k těm nemovitostem prostě dostali. A čím dřív to lidé pochopí, tak zase ten trh prostě poletí astronomicky do, do nebe.
Honzo, nějaký závěrečný tip školení, znalostí, skiles, co by ty lidi dneska měli mít?
Zkusím, o obchodu jsme mluvili, o práci s emocema. Což obchod je v kostce, že jo a možná ještě jakoby zamyšlení právě začal to, začal to Kuba. Prostě tou architekturou toho případu jako vlastně novým nárokama na kreativitu. Co s tou danou nemovitostí udělat. Není to tak lineární jako před v tom minulém období. Prostě dám jí na trh. Oni se poperou a teda dobře, když dobře jsme, že jo soutěž, tak posloužím tomu mýmu klientovi dobře. A dneska ty vlastně se na to musíš koukat jakoby tak, že třeba ten zájem bude opravdu malej. A jak by třeba mohl být větší. To znamená ta nemovitost vlastně nemusí bejt, vlastně málokdy jde něco udělat. Ale, ale je velkej rodinnej dům, kterej třeba nemá kupce, se může stát třeba bytovýma jednotkama v rodinném domě. A najednou ty kupci v tom, v té lokalitě jsou. Jako odpracovat si i to jako přemejšlení vlastně za ty zájemce, co na tom trhu bude chtěný dodržet. Takže ta kreativita a ještě bych zmínil jednu věc důležitou. A to je návrat ke spolupráci nebo vůbec pro, pro někoho možná úplný novum, pro někoho návrat. Protože spolupráce mezi makléřema. To znamená jako makléř nabídky, makléř poptávky. Zase to známe z růstových trhů. To tady v tom strašně rychlém trhu úplně zmizelo. To prostě na to všichni zapomněli. A i ty jako sítě, který to třeba měly v tom DNa před těma 10 lety, tak to postupně jako svým způsobem opouštěly, protože tam opravdu nebyl čas a prostor jo, objektivně tam nebyl. Ale dneska já už jsem to někde takhle charakterizoval, se z té individuální disciplíny sportovní, to dělá makléř individualista, stal týmový sport. To znamená, když to nemůžu dobře a rychle prodat, tak potřebu pomoc těch ostatních. Oni mají ty klienty. Oni jim už tam někdo přišel. Oni už nějakou poptávku mají. A najednou jsem v týmovým sportu. A tohle mají přehodit jako ze dne na den. Není pro ty makléře úplně snadný. Zvlášť, když to nikdy nezažili. Jo prostě oni byli vychovávaný jako, jako výkonnostní individua, individualisti a dneska vlastně první co, tak mají zavolat všem okolo.
Jasně.
Takže jako to je, jako bych řekl úkol.
Pánové, díky moc, opustíme, opustíme vzdělávání a pustíme se na pronájm,y ale to až za chvíli. Vítám vás u druhého dílu nebo druhé části našeho pořadu. Tentokrát se podíváme na pronájmy, pronájmy bytů v celé České republice. A jak to vypadá i s jednotlivými velikostmi. Pokračují naši hosté. Možná se k tomu rovnou podíváme. Protože podle čísel, které máme k dispozici, tak se na tom trhu s pronájmy z mého pohledu úplně moc neděje. Že by tam byl nějaký raketový nárůst, raketový pokles, cokoliv. Ten trh je, dalo by se říct normální. Jak to vnímáte vy? Začneme zase Tomášem. Teď začni všeobecně.
Všeobecně, když se člověk na to podívá, v některé lokalitě za jako vybraný čas tak ano, Praha nám vzrostla teďka meziročně třeba o 25 %. Když se podívám dlouhodobě, protože během covidu naopak zase ty pronájmy šly dolů. Tak opravdu jako ten nárůst je průměrný a myslím si, že rozhodně nižší než dnešní inflace. Takže na celé ploše my se tam dostáváme někde na 10 %. Rozhodně není jako nic nestandardního. Ale zase se bavíme o meziroku. A to je ten přesně pohled, takže se chce podívat trošku dozadu. A podívat se, co vám způsobily předchozí 2 roky covidu, kdy nájmy nerostly vůbec. A dokonce v některých lokalitách klesaly.
Děje se něco nestandardního?
Nestandardního, nestandardně se všechno vrací asi do normálu. Tak bych to pojmenoval, a to že dva roky ty nájmy nerostly, tak teďka prostě jenom dohnali to, co předtím nestihli. Asi tak to jako vidím já. A spíš jsou to nějaké sezónní, ne anomálie ale vlastně standardy, které tam prostě vidíme, které jsou ovlivněné nějakým, nějakým buď objektivním nebo subjektivním důvodem. Válka na Ukrajině jako kupříkladu a v létě samozřejmě návrat studentů do škol. Tak to si myslím, že zase se dá jako brát jako, jako nějaký, nějaká odchylka od toho normálu a vlastně je to úplně normální.
Honzo.
Krátce doplním, tak samozřejmě když ti ti tady přibyde v republice pár set tisíc najednou, který jsi nečekal, tak to udělá určitou paniku, a ty fronty prostě u těch makléřů na těch prohlídkách stály. Možná někde ještě pořád stojí, ale, ale jako ta situace se uklidňovat. Už bych to nenazval panikou, ty ceny na to zareagovaly, trošku ustoupily. Na druhé straně proti tomu jdou nějaký další náklady, který by si samozřejmě majitelé nemovitostí přáli tam celý rozpustit.
O to tedy jde.
To leckdy asi nepůjde. Uvidíme, jak si to zase sedne. To znamená, když budeme mluvit o energiích, který se k tomu vždycky přepočítávaly, tak jako apendix toho nájmu, že jo čistej nájem plus nějaký poplatky byly nějakým poměru. Ale dneska se může stát u konkrétní nemovitosti, že ty zálohy na ty energie vlastně jsou dost podobně velký, jak ten nájem samotnej. Takže to hraje velkou roli. Prostě na to, vlastně na tohle jsme si ještě nezvykli. A je bych naprosto brzo vlastně hodnotit nějaký čísla. Jo další věc, pokud prostě beru nějakou položku z hlediska majitele nemovitostí, tak, tak, ten majetek se nějak amortizuje těma nájmama a musí se opravovat. A dneska se opravuje dráž, než se opravoval před pár lety. Takže zase mojí, mojím přáním by bylo přenést to nájemníky jako majitelé. Nájemníci samozřejmě nebudou chtít, že jo. Takže je tam vlastně jako několik vlivů, který uvidíme, jak si sednou.
Možná když se k tomu dostaneme ještě potom malinko později. Vlastně, když si vezmeme nabídku, která za poslední rok podle nějakých dat klesla asi o 37, o 37 % pod svou k dispozici nájemní bydlení a dneska. Tak klesla relativně velmi rapidně. Ale tak to víme, ty důvody už jsme si tady řekli. Říkali jsme to, říkali jste to všichni. Ale teď zase v posledních asi dvou, dvou měsících vidíme, že už ten počet bytů, krájenímu bydlení začíná znovu stoupat. To znamená primárně to může být z jakých, z jakých důvodů, že to stoupá? Že tam přibývají nový nabídky nebo majitelé si řekli, sakra tak už se mi to, už se mi to nevyplatí, ne už to nebudu chtít prodat, protože možná se mi to vyplatí teď pronajmout, Kubo?
Mě napadají vlastně takový dvě základní věci, který by to mohli způsobovat. Jednu jsi teďka zmínil člověk, který je přesvědčen o tom, že ceny dál, nemovitostí dál porostou k nějakém horizontu samozřejmě. Ročním, dvouletým, těžko říct. Tak si řeknou, proč bych teďka prodával, radši to pronajmu a prodám to radši za rok oproti dnešku se ziskem. No a ta a ta, ta druhá věc ta mi teďka padla, abych se ti přiznal, o které jsem chtěl říct. Nicméně, nicméně je to možné, že některá už vím, už jsem zpátky. Někteří ty majitelé, které, kteří třeba drželi x nemovitostí a měli je prázdné, že je to nějakým způsobem nemotivovalo k tomu, aby za v jejich očích těch pár korun si někde nechali ničit ty nemovitosti. Museli potom opravovat a mít s tím starosti. A prostě nějaký ten servis, který je to prostě práce jako každá jiná nebo si někoho k tomu najmout. A tak třeba si řekli, že i vlivem opticky vyšších cen, možná i nějakých dotací na, na to bydlení. Takže se jako už dneska třeba vyplatí a třeba tito lidé se rozhodli, že ok, umístím to ruku v ruce proti tomu, tak samozřejmě jde i cena energií. Protože ekonomika musí nějakým způsobem temperovat. Tak proč bych za to měl platit já sám. A asi pro mě jako pro investora je lepší tu nemovitost někomu prostě poskytnout, aby se jako se mnou prostě podíval. Tohle to je asi jediný, co, co mě napadá, čím by to mohlo být. A nemyslím si, že by teď najednou 400, 300 tisíc lidí nebo kolik, tak část z nich se rozhodla, že odsud teďka odejde. Tím si myslím, že to třeba způsobený nebude. I když /souzvuk zvuků/.
Ten trh to ovlivnilo vlastně několik set tisíc lidí, který sem asi přišli v tuhle chvíli.
Určitě.
To je primární, primární asi důvod poptávky. Honzo, jestli chceš něco k tomu říct?
Nevím, bude to, bude součet a odečet všech těch faktorů. A já tam jako dramatický změny nevidím jo. Říkám, bylo to nějakej šok toho, že jsem prostě ti lidi přibyli. Někde museli bydlet. A já to vnímám jako dneska. Ano prostě ta poptávka je objektivně o hodně větší, než byla před rokem, dvěma. Vyměnil se s těma prodejema. Ale jako já jí nevnímám jako nijak dramatickou. Samozřejmě kvalitní nemovitost na pronájem. Dneska se budou ty lidi prát.
Určitě.
Je to možná taky tím, že jako jsou jako z hlediska tý poptávky nahnaný lidi, který nedosáhnou na hypotéku. Třeba prostě odkládali koupi vlastního bydlení a dneska na to nedosáhnout. Prostě to řeší, řeší tou, tou možností, že budou nějakou dobu bydlet v nájmu, než to prostě vyřešej. Nevím, byly to drobný součty, ale kdybychom tady měli nějak výkyv ku 100 %, tak pojďme hledat příčiny a já tam jako žádný velký drama nevidím.
Otázka ti lidé, kteří volí místo toho vlastního bydlení ten pronájem, tak by bydleli jako doposavad, že jo. To už asi museli někde být, že jo. Takže Jestli by to opravdu jako ovlivnilo.
A když se zase podíváme na nějaký čísla zase ohledně toho, jak se vyvíjely ceny za jednotku. Teď nebudeme říkat za metr čtvereční. Protože u těch pronájmů to jako úplně není to ten správnej indikátor. Tak vlastně tam to stoupá o koruny v rámci těchto období jo. Což je vlastně nic. Jo člověk vidí v novinách titulky prostě raketově rosteme, obrovskej, obrovský zájem nejsou. Aby to potom člověk podívá vlastně fakt na ty čísla, tak to vypadá úplně jinak. Tomáši.
Tak já myslím, že jsou. To je první, co na tom trhu je nabídka. Stále se otvírá. Určitě tam je obrovský vliv právě těch lidí, kteří nedosáhnou na hypotéku. A to je ten posun vlastně z těch malých bytů třeba do těch větších bytů. Kde opravdu prostě mi ten nárůst cítíme v zájmů jako velký byty, což dříve nebylo. Dříve byl standard 2kk a dneska jako standardně pronajímáte 3 a větší byty. Samozřejmě díky tomu tam vzrostla cena, protože proto potom je větší poptávka, no to je normální trh.
My nárokujeme jednou abnormalitu, která nám ty čísla jako z dlouhodobýho hlediska ten výkyv tam určitě byl. To byl to ten covid, kdy lidi byli doma. A velmi často jako opustili ty velký aglomerace. Protože po nich nikdo nechtěl, aby chodili na denní bázi do práce. Tak se přestěhovali nějak zpátky do regionu za svejma rodinama. Jako dneska se částečně ten pracovní trh /souzvuk zvuků/ vrací se ne úplně. Ale samozřejmě ty lidi jako přibývají. V těch větších městech zase jako prací musí chodit. To samý studenti, který měli zavřený školy, tak tam jsme to taky pozorovali.
Já když se jenom podíváme, zase skončím k datům. Když se podíváme vlastně na byty, vývoj nabídky na bytů na pronájem. Tak dneska jsme se dostali někam na úroveň roku 2019. To znamená před COVID. Podle čísla, když se podíváme, ta nabídka předtím od roku dva 16, kterou máme k dispozici vlastně je skoro stejná. Takže vlastně si můžeme shrnout, že, že se nic neděje, že to je naprosto normální vývoj.
Já řeknu, my pouze porovnáváme špatné období. My nesmíme říkat, že to porovnáváme s loňským rokem, kdy tady byl covid. Ale musíme porovnávat opravdu s delším obdobím. A ten můj pohled je úplně stejný. Prostě pokud se podívám před covid, tak se vlastně nic nezměnilo. A co se týká ceny jenom během covidu, nikdo nezdražoval pronájmy. Naopak někde klesaly dolů, takže teďka jsme jenom trošku doběhli to, co stálo. To samé platí o inflaci.
A kam vidíte, že se nájemní bydlení nebo trh s nájemním bydlení vlastně může posunout? Když si vezmeme tímhle tím způsobem? Kdy ho čekáte třeba za půl roku, kam se, kam se to dostane?
Tak celou dobu jsme vždycky tak nějak trošku alibisticky říkali, že prostě doháníme ten západní svět. Tak bych se podíval, jak je to za hranici s Německem a možná dál. A ten trend, ten trend prostě takový bude no. Asi tak, tak to je asi takový to nejjednodušší, co, co k tomu říct no.
Já bych se ještě možná, promiň.
No, zkusím, zkusím na to navázat, nebo se prostě klidně nad tím zamyslet. Když radíme koncovým klientům a porovnáváme tu právě. Tak zase ten trh s nájemním bydlením je u nás relativně nezralej a léčitelnej. Prostě na tom trhu, když zastupujeme klienty, tak je tam pořád velikej, velikej podíl normálních fyzických osob, který si bydlejí sami. Nemají to pod nějakou správcovskou firmou. Jo není tady moc fondů bytovejch, který vlastní opravdu obrovský balíky. Jo tím pádem je to jako méně čitelný pro toho koncáka. Tam nevíš jak dlouho v tom nájmu vydržíš prostě. Takže není to jako etablovaný trh jako v některých metropolích, kde prostě je normální bydlet v tom nájmu 15, 20 let pořád jako u toho samýho poskytovatele. Pokud ten balík neprodá nějakýmu dalším gigantovi. Takže tady bych čekal, že se to ne sem, ale že třeba i ekonomická situace některý developery a investory jako posune do toho, že budou sdružovat větší majetek. Což ale nehodnotím jako zas na druhou stranu příliš pozitivně, protože to samozřejmě bude normální lidi vyhánět z toho vlastnickýho bydlení.
A když si vezmeme, tak vlastnický bydlení v České republice je normální, standardní. Všichni chtěli něco vlastnit. Dneska je tak vlastně, vlastně Praha, střední Čechy a možná severní Morava. Jsou v tom pronájmu možná úplně nejdál. Všude jinde je to výrazná, výrazná menšina. To znamená i ty regiony možná se musejí trošku naučit říct, že ne. Každý tam holt bude mít vlastní ten dům, vlastní byt a další věci.
Já jsem chtěl oponovat trošku proti tomuhle, protože já mám pořád pocit, že ať je to jak chce, jak se říká, že ta nová generace je jiná. Tak oni taky dospějou do nějakého věku. A ta láska k tomu majetku tady jako v Čechách je veliká. A pořád si myslím, že budeme jiní v tomhle ohledu než Rakušáci než Němci, kde doopravdy být v nájmu není nic špatného. Ale tady doopravdy tendence většiny lidí, je pořídit si ve výsledku to vlastní bydlení jo takže.
Tendence je, já ti do toho skočím, ale budou na to ty lidi mít? Jo, to je, to je taková jako relativně neznámá. Ten trh teďko směřuje spíš podle mě k tomu, že na to mít tolik nebudou. Že si možná budou muset zvyknout na to, že budou muset, že budou v nájmů. A že možná to vlastní bydlení, až budou možná trošku starší, tak na to, tak, tak si ho možná pořídí.
Vzhledem Petře ke kořenům, proč ty čísla v tý západní Evropy jsou takový, jaký jsou u nás jaký jsou. Protože oni už si tím cyklem.
Prošli.
Prošli, kdyby ses všech těch lidí z těch grafů prostě, který bydlej v těch nájmech zeptal, jestli by náhodou nechtěli mít na západě, já nevím, v Amsterdamu, ve Vídni někde prostě ve Švýcarsku svojí nemovitost. Tak já jsem přesvědčenej, /souzvuk zvuků/ samozřejmě bysme chtěli, ale nemáme na to. Takže já bych teda, já už jsem to tady možná jako, že bych v tomhle tu západní Evropu opravdu teda nedoháněl. A bral to jako mantru, a pak bych učil prostě tu mladou generaci jako, aby včas přišli k vlastní nemovitosti.
Ano souhlas.
Protože jako víme, že prostě se nám jednou bude hodit. Prostě až ty lidi budou starší, takže prostě to je takové něco, o co se můžeš opřít.
Mám říct nějaká slova na závěr /souzvuk zvuků/.
/souzvuk zvuků/ je standardní, je normální, vrací se mi ještě víc než ty ostatní.
Navážu jenom na Honzu, co říkal. Tak skutečně to tak je, že když ta nemovitost je šíleně drahá, nedostupná. Tak prostě co jiného těm lidem, když chtějí chodit v těch metropolích do práce a nedojíždět daleko. Tak si tu nemovitost prostě pronajmout. No pak mě napadlo, že ještě může být i hůř než tohle to. A to je to, že nám lidi, kteří budou pracovat v Praze, tak budou lítat letadlem někde z Rumunska. Tak jak jsem taky někdy viděl článek. Ajťák pracuje 4 dny v Londýně a jinak bydlí v Barceloně, protože tam ty náklady na to žití tak jsou jinde než, než tam. Takže i tohle to třeba se může stát. No, ale to je, to už je prostě neúprosná globalizace. Líbila se mi myšlenka, učit ty mladý tomu vztahu, k tomu takovýto poctivý český sedláctví. Ty grunty, jak se, jak se se shromažďovaly. Tak určitě to v sobě někde nemáme. A myslím si, že to je cesta a nemusela by být až tak jako staromódní. Dneska vidím, že hodně moderně investovat, kryptoměny, zlato a akciové trhy. Tak prostě naučit tu mladou generaci, že ta, ta nejzajištění a asi jako nejlepší investice, kterou můžou udělat, tak se, tak je právě do toho, do toho bydlení. A je jedno, jestli ho potom budou využívat, nebo jestli na něm budou generovat nějakej zisk. A tam si myslím, že i pro nás jako pro, pro šéfy realitních sítí, jak je to potom příjemné, aby ty lidi chtěli kupovat samozřejmě ty nemovitosti. Ale tohle, tohle si myslím, že je fakt jako ten, asi tam nejlepší věc, co pro tu naši mladší generaci můžeme udělat, je to tohle to naučit. Investujte do svých nemovitostí, do toho, do toho bydlení. Může se hodit a ve chvíli, kdy buď důchod, anebo souhra nějakých okolností prostě zavelí, hele dneska už je ten čas, tak je fajn tu nemovitost mít a nesmýkat se někde prostě po pronájmech no.
Tomáši, tobě jsem skočil do řeči, tak ty máš slovo na závěr.
Ne, já s tím absolutně souhlasím. Já si navíc myslím, že to spojení a říkal jsem to už na začátku covidu, kdy všichni říkali, to bude krize totálně. Říkám ne naopak. Ty lidi by se měli vrátit k těm základním hodnotám. A jednou z těch základních hodnot, je spojení s tou zemí. A myslím si, že doopravdy mít vlastní nemovitost v zemi, znamená vždycky daleko víc na hodnotu vůbec toho žití, než mít někde jenom nějaký pronájem, který rychle můžu změnit a podobně. Takže jako z pohledu budoucnosti tý země si myslím, že je i v zájmu všech, aby tady ty lidi vlastnili ty nemovitosti, aby tady bydleli. Protože přece jenom je to jedinečné místo na žití a stojí za to.
Pánové, díky moc vaši účast. Tomáš Jelínek CENTURy 21. Jakub Parák BIDLI.
Díky.
Honza Štonhanzl G8 reality. Díky moc, že jsme se dívali. Mějte se krásně a někdy zase na viděnou, na shledanou.
