TVÁŘÍ V TVÁŘ - Marek Izera

TVÁŘÍ V TVÁŘ - Marek Izera

Jako další přijal naše pozvání Marek Izera z realitní kanceláře Bydlení na doporučení.

Marek Izera - realitní makléř, který se nemovitostmi zabývá vlastně celý svůj profesní život. Co ho na práci realitního makléře baví? Jaké má koníčky? To vše se dozvíte v dnešním díle.

 

PODCAST:

 

 

Kompletní přepis rozhovoru pořadu Realiťák roku TVÁŘÍ V TVÁŘ s Iztokem Toplakem, který moderoval Petr Makovský, výkonný ředitel Reality.iDNES.cz:

 

Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás při sledování dalšího dílu našeho pořadu Tváří v tvář. Dnes moje pozvání přijal Marek Izera z realitní kanceláře Bydlení na doporučení. Dobrý den, Marku.

Dobrý den. 

Marek se opakovaně stal nejlepším makléřem pro kraj Praha. Marku, to je bezpochyby velký úspěch, ale mě by zajímalo, když se vrátíme v čase zpátky, co bylo na začátku? Jak jste se vůbec dostal k profesi realitního makléře? Má to nějaký příběh nebo to byla náhoda? Podělte se se mnou. 

Já jsem se kolem nemovitostí pohyboval v podstatě už od začátku. Já jsem studoval stavební průmyslovku, takže v podstatě, co se týká výstavby pozemních staveb, tak vlastně je to vod 14-ti let. Takže kolem toho jsem se točil stále. Pak jsem na chviličku teda zběhl, studoval jsem sociální pedagogiku, takže jsem si udělal vlastně jakoby i vzdělání trošku z jiného oboru, které se mi momentálně teda velice hodí při práci s lidma. Ale v podstatě v už od nějakého roku 2003, 4 jsem pracoval vlastně jakoby správce nemovitostí a potom už byl jenom krůček k tomu, v někdy dva sedm, tak nějak, jsem začal vlastně pracovat jako v realitách, jako realitní makléř.

Realitní makléř.

Takže v podstatě celá moje profesní kariéra se víceméně točí kolem nemovitostí. 

Hm. A co vás na práci realitního makléře baví? Naplňuje vás tato profese? 

Mě se na té práce líbí především to, že to je pestrá práce. Já nejsem typ, abych vydržel sedět v kanceláři 8 hodin, 5 dnů v týdnu. Prostě to bych asi nezvládl. Pro je mě prostě realitní makléř, to profese, která spojuje kreativitu, člověk se může. Za prvé, je tam potřeba i nějaký právní povědomí, ale potom zase jednáte s lidma na druhou stranu. Je tam i určitá nutnost mít nějaký jakoby nadhled nad tou věcí. Zároveň je tam i technická, dneska v současný době velice technicky člověk musí být zdatný, protože tam je jak natáčení, focení, využívání dronů. Potom vlastně všechno zase zpracování, technologie, počítač, sociální sítě. Prostě je to tak neskutečně pestrý obor, že si nedokážu představit, že možná někdo má pestřejší práci než realitní makléř. 

A určitě nejste jenom realitní makléř. Máte rodinu. A zbývá vám čas vůbec na rodinu? Vím, že máte malé děti poměrně.

Máme, máme.

Jak to máte nastavený? Přece jenom pracovní doba realitního makléře, aspoň já to tak vnímám, je vlastně 7 dní v týdnu od rána do večera. Spousta klientů preferuje prohlídky večír, o víkendech. Jak vy to máte nastavený, abyste to skloubil? Nějakou tu zábavu s dětma, případně úkoly, pomoc, že, se školní přípravou. A zároveň s vaší prací. 

Máme dvě malé děti, první, druhá třída, kluk a holka, takže teď jsme si užívali hodně. 

Všichni, všichni.

Všichni, ano. Není to lehká doba. Ale rozhodně si nebudu stěžovat jako, dá se to zvládnout. Za mě je zase výhoda realitního makléře, že v podstatě já pracuju sám na sebe a já jsem ten, kdo si řídí ten svůj pracovní čas.

Jste pánem svého času.

Jsem pánem svého času. Samozřejmě musím se klientům přizpůsobit, ale na druhou stranu já jsem ten, kdo si tu práci řídí. Takže jsem schopen, ač teda je to pravda, že někdy se musí pracovat i o víkendu, někdy se musí pracovat po večerech, protože samozřejmě převážná většina klientů chodí do práce, takže na prohlídky a podobně mají čas až zase k večeru, přesně tak. Ale přesto jsem schopen si to jakoby naplánovat a nemyslím si, že bych byl jakoby nespokojený, že bych to časově nezvládal a dokonce si myslím, že zase proti těm lidem, který musí chodit do zaměstnání pravidelně od do každý den, tak si myslím, že jsem mnohem svobodnější a jsem velice spokojený. 

Jak nejraději trávíte volný čas? Zbývá vám vůbec ještě nějaký prostor sám pro sebe, pro vaše koníčky? Kde dobíjíte baterky? 

Ano. Určitě ano, protože bez toho, myslím, že by to nešlo. Když by člověk jakoby nedbal sám na sebe, tak by se to potom odrazilo i na jeho práci. Což třeba myslím, že v poslední době, když je taková ta nelehká doba tak, tak to samozřejmě všichni na sobě pociťujem. Ale já teda rád rád samozřejmě jakoby my děláme takový ten rekreační sport, prostě jedeme s dětma na kole, teďkon děti se učí na bruslích tak. Vrátil jsem se, vrátil jsem se do studentských let, když jsem studoval v Hradci Králové, který je, že jo, to je ideální město pro kola a pro kolečkové brusle. Takže, takže já jsem se vrátil teď nazpátek do těhle let, takže jakoby to je super. Ale pak samozřejmě taky s jezdíme rádi na chalupu, kde já si tam.

Jste kutil?

Jsem kutil, ano, jsem kutil, protože při tom člověk má jakoby takovou, ten to usebrání. Jako svým způsobem vlastně při tý práci, když tam člověk něco kutí z toho dřeva, tak jako medituje. Aspoň mě to taky, prostě si od toho mentálně velice odpočine.

To určitě a pak ještě, když vidíte ten výsledek, tak to jako super. Já to mám totiž podobně. Já taky holduju chalupaření. Nejsem manuálně zručná, ale já se zase vyřádím na zahrádce, kde si opečovávám ty své kytičky a bylinky a taky mě to jakoby uklidňuje a vyčistím si u toho hlavu. Kde vidíte svoje slabé stránky a případně nějaký prostor ještě pro zlepšení?

Slabé stránky jsou. Já bych řekl takhle.

Myslím profesně, samozřejmě.

Jasně, rozumím, rozumím.

Nemyslím, že byste se vedle kola měl třeba pustit do jiných sportů.

Jako profesně si myslím, že ta doba je dneska tak hodně zrychlená, že v podstatě člověk, ať se podívá na jakýkoliv obor, kterýmu se musí věnovat nebo jakoby část tý práce, že v podstatě tak, že se musí neustále zdokonalovat ve všem.

To je pravda.

Protože jak se nám posouvá, jak se nám posouvá legislativa, tak neustále to musíme sledovat anebo na to musíme mít někoho, kdo nám s tím poradí. Stejně tak se musíme neustále vzdělávat, co se se týká moderních technologií, protože třeba teďkon, doba lockdownu, tak se to prostě všechno uzavřelo a najednou se začalo se pracovat mnohem víc na sociálních sítích, začaly se mnohem víc používat počítače, prostě vůbec tahleta technologie. Takže v tom je potřeba se neustále jakoby posouvat, protože to, co bylo ještě před rokem v podstatě jakoby to to nej, tak dneska už je to úplně běžná věc. Takže i tyhle ty trendy. Takže řekl bych, že jako neustále neustále je potřeba se vzdělávat a posouvat dál, takže ty nedostatky v podstatě svým způsobem jsou všude neustále. A kdo si myslí, že to tak nemá, že je dokonalý, tak pravděpodobně na to dojede nějakým způsobem. 

To už jste mi odpověděl na další otázku, kterou jsem měla připravenou. To bylo právě to, jak to vnímáte s tím neustálým se vzděláváním, sebevzděláváním. S tím, abyste držel krok právě s tím vývojem a s těma technologiema. A kde naopak vnímáte svoje silné stránky? Přece jenom dvakrát jste vyhrál Realiťáka roku v Praze, jste bezpochyby skvělý profesionál. Vím, že pracujete také s kolegyněmi. Tak jestli vůči nim nevnímáte nějakou výhodu?

Určitě jsou výhody kteří, které mají jako makléři jako muži, protože jak já se vždycky snažím jakoby zdůrazňovat, že obchod v realitách je především o emocích, tak ty ženy to někdy mají o to jakoby těžší, protože ony těch emocí tam prostě přirozeně mají někdy zbytečně moc. 

A každý ten příběh si berou jako svůj a nechávají se tím pohltit. Já si to úplně dovedu představit.  Já bych byla ten příklad. 

Ano, ano. Myslím si, že takhle ty, ty, ty, co jsou opravdu ty profesionální makléřky, který jsou opravdu top, tak ty si myslím, že to dokážou odfiltrovat. Ale přesto prostě ten emoční náboj tam vždycky bude jakoby vyšší. A já si myslím jako, že to je třeba jakoby výhoda, že dokážu s těma, s určitým typem klientů prostě se mi komunikuje líp. Takže to jakoby je třeba velká výhoda v tomhle tom směru, ale jinak, myslím si, že každý by s tím uměl, měl umět pracovat a prostě pro každého klienta se hodí jiný přístup. No ale prostě něco vám je přirozenější a něco víc, něco míň. Asi tak. 

Dokázal byste mi říct, jak vnímáte, že se změnil realitní trh za poslední rok? Vlastně za ten škaredý covidový rok, co máme za sebou. 

Tak realitní trh se změnil určitě, a to jak z pohledu realitních makléřů, protože se výrazně změnil ten, ta jejich práce. Prostě některý věci se nemohly dělat, prostě bylo to složitější. Ale určitě se změnil i ten i ten realitní trh, ale myslím si, že většina většina realitních makléřů, kolegů to potvrdí, že, že posledních několik měsíců byly takový ty v uvozovkách, v uvozovkách realitní žně, že v podstatě teď se prodávaly opravu nemovitosti, které se dlouho nedařilo prodat, protože prostě měly nějaké, nějaké jakoby nedostatky. Tak teďkon se prodalo téměř vše. A takže teďkon si myslím, jakože z tohohle pohledu bylo mnohem složitější ty nemovitosti do té nabídky získat, než je potom následně prodat. 

A co pohledu, co z pohledu klientů? Změnilo se nějak jejich chování za tu poslední, za ten poslední rok?

No já jsem, já takhle úplně bych neviděl nějaký zásadní rozdíl. Samozřejmě ty určitá omezení byla byly pro určitou skupinu lidí prostě jakoby taková ta stopka, že vlastně jakoby se opravdu buď nechtěli nebo se báli chodit na ty prohlídky, takže to samozřejmě jakoby určitou skupinu jakoby z toho trhu dočasně jakoby zastavilo, vyřadilo. Ale určitě se začali objevovat lidé nebo respektive takhle, klienti začli přemýšlet jinak než jenom, že chtějí nemovitost pro bydlení, ale určitě se objevilo i spoustu lidí, který o tom přemýšlí tak, že se bojí o peníze, které jsou v bance. Prostě nevěří v klasický, prostě obyčejnejm penězům a snaží se najít nějakou komoditu. Nemovitosti se staly v současný době jakoby jednou z těch komodit, která se poměrně dobře, hodně nakupuje. 

Přemýšlím o prodeji nemovitosti. Je tedy ta správná doba na prodej nemovitosti? 

Pokud, pokud opravdu mám tu potřebu tu nemovitost prodat, tak si myslím, že teď je opravdu dobrá doba získat za tu nemovitost dobrou dobrou dobrou cenu. To si myslím, že teď je určitě na to správná doba prodávat. 

A obráceně? 

A obráceně.

Potřebovala bych koupit. Mám počkat, jestli ty ceny klesnou, jestli se konečně něco stane? Nebo to pořád půjde nahoru? Máte tu kouli věštící?

Kdybych tohle... A nemám, nemám nemám tu věšteckou kouli. Asi kdybych ji měl, tak tak, tak by to bylo fajn. Nemám.  Já si myslím, že ty ceny, minimálně co se týká Prahy, tak jako já nevidím, že by jako měl následovat nějaký obrovský pád. Jako může tam být nějaká stagnace, ale nevěřím tomu, že by v Praze prostě ceny nemovitostí nějak jakoby zásadně klesly, to si nemyslím. Takže pokud potřebujete nakoupit, tak nakupujte klidně teď, protože si nemyslím si, že byste třeba v Praze pořídila byt za rok za dva nějak výrazně levněji. 

Potřebuju-li prodat, prodejte. Potřebujete-li koupit, kupte. 

Kupujte, protože ale lepší to asi o moc nebude. Pokud nebude konec světa, ale pak je to stejně jedno.

Marku, děkuju moc, děkuju moc za váš čas. Přeju vám, aby se vám pořád tak dařilo samozřejmě nejenom v profesním životě, ale i v osobním, abyste byl spokojený a abyste byli hlavně zdraví. Děkuju, že jste přišel a těším se určitě někdy na viděnou příště.

Děkuju taky.

Na shledanou.

Na shledanou.